A nebyla to jen tak obyčejná bandaska! Byla to stará, staručičká bandaska. Byla na mlíčko, když jsme byli já a moji starší bráškové ještě táááákhle malinkatí. A když jsme byli trochu větší, sbírali jsme do ní borůvky na maminčin borůvkový koláč. Teda sbíral hlavně nejstarší bráška Kája, kterého to nesmírně bavilo a hlavně, vydržel je sbírat a nespapat ještě dřív, než s nimi došel domů :-D.
A když už mám na ni tolik vzpomínek, bylo by opravdu škoda ji nechat sedět v koutě! Baby nebude sedět v koutě, baby dostane nový kabátek a bude pýchou našeho obydlí! A tak proběhl přesun tohoto “klenotu” od maminky k nám a bandaska na chvíli v koutě sice seděla, ale jen na chvílku, než uzrála myšlenka, jak na ni.
A když je ta bandaska z malé vesničky, nazývané též Malá Praha, dostala kabátek venkovský. Nejprve akrylový nátěr, pak úžasný rýžový papír a pak spoustu, ale spoustu skvrn a flíčků a cákanců. Možná je teď ta bandaska víc oprýskaná, než dřív. Možná by si zasloužila více lesku. Ale už nestojí v koutě, je součástí našeho domova a dělá radost hned, když se na ni podívám.
A aby nebyla sama, udělala jsem k ní spoustu sklenic ve stejném duchu. Některé už odešly do světa a dělají radost jiným. A protože mám tento styl moc ráda, určitě budu s velkou chutí v proměnách starých zapadlých maličkostí pokračovat.
Mějte krásné jaro se vším všudy. Se sluníčkem i deštěm, s maceškami i podbělem, se zpěvem ptáků a třeba i kohoutů…
Alena
